Green European Journal: Jaká byla náplň práce vaší organizace před ruskou invazí a jak se změnila po vypuknutí války?

Jevhenija Zasiadko: Před ruskou invazí jsme se v nevládní organizaci Ecoaction věnovali především prosazování ochrany klimatu v oblasti energetické politiky, odklonu od jaderné energie a rozvoji obnovitelných zdrojů. Zabývali jsme se také problematikou průmyslového znečištění a udržitelnosti v zemědělství. Tým, který jsem vedla, se soustředil na strategie zmírňování dopadů a adaptace na změnu klimatu, například v sektoru dopravy.

Po vypuknutí války nás ukrajinská vláda požádala o pomoc při monitorování dopadů konfliktu na životní prostředí. Na tomto úkolu nyní spolupracujeme s ukrajinskými regionálními institucemi, které mají přístup k informacím přímo z terénu, zatímco my monitorujeme údaje ze satelitních snímků. Pomáhá nám v tom spolupráce s nizozemskou nevládní organizací PAX. Díky kombinaci dat z různých zdrojů získáváme poměrně dobrý přehled o situaci v celé zemi.

Shromažďování informací přímo v terénu je náročný úkol. Lidé, kteří dokumentují škody na životním prostředí, ale i ostatní ekologičtí aktivisté či novináři, riskují zatčení, věznění, mučení nebo deportaci. Víme o řadě aktivistů, kteří byli zadrženi a posláni do Ruska například během ruské okupace Chersonu. Zprávy o podobných událostech však přicházejí i z dalších okupovaných oblastí Ukrajiny.

Jak v rámci své práce měříte a kvantifikujete dopady války na životní prostředí a jaká jsou vaše hlavní zjištění?

Od února do července 2022 jsme zjistili 377 případů poškození životního prostředí v důsledku válečného konfliktu. Téměř každý den přicházejí především z východní Ukrajiny zprávy o nových škodách. Nejhorší situace je v Luhanské a Doněcké oblasti. Těžce postižen byl také Kyjev jako jeden z prvních cílů ruských útoků na počátku války.

Na konkrétní podobě znečištění se promítla skutečnost, že některé ukrajinské regiony, především na východě země a v okolí Kyjeva, jsou silně industrializované. V sovětské éře měla Ukrajina největší počet průmyslových zařízení v SSSR. Po získání nezávislosti v 90. letech 20. století sice řada průmyslových podniků zavřela, ale mnoho jich zůstalo nadále v provozu. Zdokumentovali jsme desítky ruských útoků na průmyslová zařízení, které vedly k závažným haváriím doprovázeným únikem znečišťujících látek. Například v dubnu došlo při ruském útoku na chemický sklad v Rubižném u Luhanska k rozsáhlému úniku jedovaté kyseliny dusičné. Místní obyvatelé dostali výzvu, aby neopouštěli protiatomové kryty a zavřeli okna i dveře.

Škody na životním prostředí způsobené válkou se v dlouhodobém horizontu dotknout nás všech.

Zasaženy byly také ukrajinské uhelné doly, a to jak ty, které byly stále v provozu, tak již uzavřená zařízení. To představuje hrozbu zejména pro říční ekosystémy a podzemní vody. Podle našich údajů došlo v důsledku ruských vojenských operací na Donbasu k zatopení téměř 40 dolů. Ruské údery zasáhly také elektrická vedení a potrubí odvádějící podzemní vodu z důlních zařízení. Důsledkem je zamoření celé oblasti velkým množstvím toxických látek, které se šíří dále do okolí. Jedním z velkých problémů v souvislosti se znečištěním vodních zdrojů je to, že se následky mohou projevovat daleko od místa původu. Voda nezná hranice. Znečištění z východu Ukrajiny se může snadno rozšířit i do Ruska. Ruským úřadům je to však evidentně jedno, takže obyčejní Rusové mohou nevědomky používat vodu znečištěnou těžkými kovy nebo nebezpečnými chemikáliemi. Proto je důležité o tomto problému mluvit a zvyšovat mezi lidmi povědomí.

Máte dobrou představu o bezprostředním dopadu konfliktu v Ukrajině na životní prostředí. Ale co střednědobé a dlouhodobé důsledky? A jak to může ovlivnit budoucnost Ukrajiny?

Škody na životním prostředí způsobené válkou se v dlouhodobém horizontu dotknout nás všech. Znečištění půdy a vody nezmizí ze dne na den. Na značné části ukrajinského území budeme pociťovat důsledky války ještě po mnoho let. Bez přístupu k nezávadné pitné vodě nelze důstojně žít. Proto se ukrajinská občanská společnost snaží zajistit, aby si naše vláda uvědomovala důležitost monitorování dopadů války na životní prostředí. Při obnově Ukrajiny budeme muset důsledně dbát na aspekt udržitelnosti, abychom předešli dalším ekologickým škodám. Dopady konfliktu na naše životní prostředí se však budou projevovat ještě dlouho.

Je zřejmé, že různé druhy znečištění mají odlišná specifika a vyžadují různé přístupy k řešení. Nelze vše měřit jedním metrem. Opatření na zlepšení kvality ovzduší, jsou-li dobře provedena, se mohou projevit velmi rychle. Znečištění vody a půdy je složitější problém. Z historie víme, že následky obzvláště intenzivních konfliktů přetrvávají desítky let po jejich skončení, někdy i staletí. Například ve Francii jsou důsledky intenzivního používání dělostřelectva během první světové války dodnes patrné na kvalitě půdy. Některé oblasti jsou i sto let po skončení konfliktu stále nepřístupné. V současné době je válkou postiženo přibližně 20 % území Ukrajiny. Asi pětina našich významných přírodních oblastí, včetně lesů a přírodních rezervací, utrpěla v důsledku konfliktu ekologickou újmu. To bude mít trvalý dopad na ekosystémy a biologickou rozmanitost naší země.

Naše životní prostředí bude potřebovat nejméně 50 let, než se z konfliktu vzpamatuje.

Před válkou se Ukrajina snažila zlepšovat ochranu přírodních oblastí. Nyní však značná část z nich v důsledku konfliktu zanikla, včetně vzácné flóry a fauny. K obnově přírodního prostředí nedojde přes noc. Zatímco infrastrukturu lze znovu vybudovat relativně rychle, naše životní prostředí bude podle mého názoru potřebovat nejméně 50 let, než se z konfliktu vzpamatuje. Někteří odborníci tvrdí, že obnova lesů je možná během 12 let, ale tomu se mi nechce věřit. Za tuto dobu znovu vysadíte stromy, to ale neznamená obnovu biologické rozmanitosti. Pokud jde o návrat divoké přírody do původních oblastí, musíme uvažovat v horizontu desítek let. Je tedy nutné přemýšlet o opatřeních v delším časovém horizontu.

Co očekáváte od Evropské unie? Co bychom měli udělat?

Především je třeba ukončit konflikt. Dokud válka pokračuje a boje jsou stále intenzivnější, škody budou narůstat. Každý den dostáváme nové zprávy o devastaci životního prostředí. Obzvláště znepokojivé jsou útoky na průmyslová zařízení. Oficiální údaje zveřejněné ukrajinskými úřady ukazují, že do července Rusko zasáhlo již více než 200 průmyslových objektů. Tento počet každým dnem roste.

K ukončení konfliktu potřebujeme finanční a ekonomickou pomoc Evropské unie. To musí být prioritou. Rusko financuje útok na Ukrajinu ze svých obrovských (a stále rostoucích) příjmů z vývozu fosilních paliv, jichž je Evropa hlavním odběratelem. Jednoduše řečeno, Evropa platí ruskou válku. EU sice zavedla proti Rusku řadu sankcí, z ukrajinského pohledu se však zdá, že reakce evropských zemí přicházejí teprve tehdy, když se Rusko na ukrajinském území dopouští nejhorších porušení mezinárodního práva. Všimli jsme si také, že EU je sice rychlá ve vydávání prohlášení, ale pomalá v přijímání konkrétních kroků. Vezměte si jako příklad embargo na ruskou ropu, po kterém voláme již čtyři měsíce. Téměř dva měsíce jsme museli čekat na zavedení šestého balíčku sankcí.

Během své nedávné cesty do Bruselu jsem měla dojem, že některé evropské státy navzdory válce stále spoléhají na ruské dodávky zemního plynu. Ve skutečnosti jste však vydáni Moskvě na milost. Rusko může kdykoli jednoduše zavřít Evropě kohoutek.

EU a Ukrajina musí tváří v tvář konfliktu vystupovat jednotně. Týká se totiž nás všech. Rusko je potřeba odstřihnout od zdrojů, bez kterých nebude moci provádět své vojenské, hospodářské a propagandistické operace, a zastavit tak prodlužování války. Pak se můžeme dostat k nápravě.